Kotě

jsemtady

 

Padá sníh, vločka za vločkou

dotýká se střech a bez výkřiku taje,

drápkaté stopy zůstávají za kočkou,

tvoříce malé chladnoucí jinotaje.

 

Padá sníh, kam jen to kotě jde?

Je černé, tak jako svědomí,

když mi na tom, co dělám, nesejde,

když trn zla se ve mně zalomí.

 

Padá sníh a přikrývá ťápoty,

černota beze stop milosrdně zmizela

pod záplavou bílé, věčné slepoty.

Vločky tají, leč nestudí už do čela.


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.