Třeba

jsemtady

 

Třeba spolu městem chodit,

za ruce se přitom vodit,

třeba hledat slunce krásu

v kouzle večerního času,

třeba v loďce na jezeře

povídat si o příšeře,

třeba pozorovat kosy,

    dotýkat se těsně nosy,

třeba vidět z výšky světla,

    která mezi domy vzkvetla,

třeba tiše vedle sebe

    ukrajovat zrakem nebe.

 

To vše a snad ještě více

dovolí nám lásky svíce,

již jsme my dva zapálili,

na dlouho snad, neb na chvíli.


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.