Anna píše Anně

annnie

Anně L., rozené D. (1880 - 1946)

https://youtu.be/WNcsUNKlAKw


 

Anna píše Anně                                                                                                  Matylda, 5.9.2010 poledne

 

Kde se tak najednou vzala

vzpomínka na tebe,

kterou jsem nikdy nepoznala?

 

Vešla tak prudce, sebejistě,

do mého klidného domu

v neděli před polednem.

 

Vstoupilas do mé ložnice

z krajiny za zrcadlem,

lehla sis do mé postele

mezi tři psy, co mě zahřívají.

Nevšimli si toho.

 

Vidím tě

krásnou, laskavou a jemnou,

milující a milovanou,

obětavou a starostlivou,

pracovitou a unavenou,

křehkou i silnou,

obdivuhodnou a vznešenou,

trpící.

Vítěznou.

 

Vidím tvůj život: úsměv i slzy,

jak to tak bývá...

 

Secesní portrét:

V tvých očích zářily kvítky oddanosti,

ze tvých úst voněly růže lásky,

tvé ruce kvetly rudě v nedozírných polích nádobí

                                                                   prádla

                                                                   a špinavých podlah,

tvé břicho rozkvetlo třikrát svébytnými květy.

 

Co kvetlo v tvé mysli v tichých hodinách noci?

Verše či próza? Řádky smíření či smutku?

Vím jen, že nenápadně, tiše, tak jako ty,

rozvinul se v tvých prsou květ, který tě zahubil tak brzy.

 

Možná ho živily slzy

tvé příliš bezvýhradné lásky

či tlící zbytky

tvého nevyužitého nadání a vzdělání?

 

Díky tobě,

má nikdy nepoznaná prababičko,

hrdinko života bez koupelny a plynového topení,

krásko,

svíraná korzetem přelomu století:

všechnu svou sílu a lásku,

všechny své ambice a touhy,

celé své tělo i duši

jsi odevzdala svému muži,

kterého jsi tolik, tolik milovala,

svým drahým synům,

své překrásné dceři s modrýma očima...

A přece ještě zbylo na mě:

 

Dalas mi návod, jak žít

Dalas mi návod, jak nežít

Dalas mi nejvyšší dar:

tělo z tvého těla,

svou dceru – moji babičku

                              matku

                              učitelku

                              stvořitelku

                       tu, co mi zpívala ukolébavky.

 

Vyvolávám tvé jméno ze tmy

Ať ho postříbří měsíc

Volám tvé jméno do slunce:

ať ho ptáci roznesou všude, kam doletí.

Děkuju ti, Anno!

 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.