Podrážděni (ne)smysly

stan19

Neurotickými tahy

kopírují větve myšlenkové pochody.

Vytřeštěné slunce ani neví,

co tu dnes dělá.

Tato chvíle by nemohla být prázdnější,

vejde se do ní tolik nesmyslů;

nebe se zemí svírají

ostrý úhel.

Ale podráždění to nakonec přehluší

jedním elektrickým pohledem.

 

K městu přišel les;

hledá, kam složit kosti.

Představuju si 

mravenčení ve větvích, možná i slabé

elektrické praskání.

Slunce vysušuje zmatek,

už z něj zbývá jenom únava.

Podráždění naježilo srst,

protáhlo se pod plotem,

až papír jeho těla zašustil.

 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.