Někdo

Litarts

-

Kráčí po schodech,

 a již u dveří.

Co mi tak svěří,

až, se tají dech.

-

Stále však ticho,

vzrušení roste.

Srdce mi posté,

odbíjí příchod.

-

Stojí, neklepe,

ani nezvoní.

Jak jen to voní,

co zvolit lépe?

-

Či to mé zdání,

a tam nikoho?

Pocitů mnoho,

otázek ptaní.

-

Odvahy není,

více tu strachu.

Z náhlého krachu,

jenž mi vše změní.

-

Opět ty kroky,

avšak se schodů.

Nacházím shodu,

pro zralé roky.

-

Otevřu rázně,

a co nevidím!

Spím snad, nebo bdím,

vstoupím do lázně?

-

Tam, přelud ženy,

podoben snění.

Pro život jmění,

jak zahalený!

-

Vycházíš pozdě,

říká mi tiše.

Odcházím spíše,

ale ne v pomstě.

-

Měl jsi otevřít,

a dát mi vstoupit.

Štěstí se chopit,

slepotou prozřít.

-

Neotevřel jsem,

neb jsem i věděl.

Jaký jsi předěl,

vábným svým hlasem.

-


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.