Kozel básníkem

eClaire

Uprostřed plané země

přijímáš vzkazy

zvláštního druhu.

To, jak se lomí světlo

a zdali padá sníh.

 

Do dálky mhouříš

očima živých slabý zrak.

Jak pohnout jazykem,

co tady ležel tisíc jar

a ze slabik jak z mokré trávy

už jen dýmá

… povědomý tón

 

Jak málo je tu z lidí,

nikdo z nás nemá na výběr.

Ke dnešku ještě mlč.

Obklop se strachem dalších pár let,

použij ticho jako mulč.

Ať ti nezhyne.

 

(Ta jednou

nevyvratitelně

nutná odpověď)


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.