cvakání zubů

kvaj

Obnovená báseň


 

I.

kolik času uplynulo

než promluvila sladkou puklinou úst

nepředstavujte si nic výjimečného

zakryla si obličej rukama

a byla moje

stačilo 

jste jiná než druhé

 

nedělám si blázny

cvakla zuby

potěšeně a přihlouple

ale v tom uchechtnutí jsem slyšel

nezaměnitelně pravdivý tón

jak když praskne větvička pod nohou

 

neměl jsem sílu dál očima lhát

kolik času uplynulo

a začal se dívat na druhou stranu

 

II.

takového bláznovství se dopustit

ničí

aby ničila mě i sebe

takové bláznovství

zamilovat se do tak úporné ženy

 

ale myslím

že jsme stejně šťastni

ačkoli je to nehygienické 

pro obě naše srdce

 

jednou ráno prostě odešla

jako by tu nikdy nebyla

usnul jsem s jejím teplem v dlani

 

za oknem ze tmy do prachu

rodil se teplý zářijový den

z šedého hedvábí lehce utkaný

a skleněných korálků nerozhodnosti

 

III.

jinak se žít nedá

pevně zamítla mé odmítání manželství

a začala oklikou a ze široka

a začala o rozvodu

svém

 

ale já mohu

určitě mohu 

tvrdil jsem vznětlivě a umíněně

soudím

že jí to vylekalo

protože pronesla

Karel přece není zrůda

 

byla trochu vyděšená tím

co řekla a myslím

že se slastně usmívala

na věšáku visel můj kabát

jako nevhodný příchozí

když jsem odcházel 

proč taková úleva

 

 

IV.

přísahám

nevím

co se stalo v dračím hradu 

v modré minulosti

jen z krásné a banální pohádky

je písek

vítr a poušť

 

přišel čas samoty

cvakám zuby

jako by nebylo nic snazšího

než na to přestat myslet

škoda

že existují tak utkvělé myšlenky

 

má to asi něco společného s fotografováním

za dveřmi čeká zabitý čas

a přijde až do postele

 

jestli je Bůh

tak jedině v televizi 

říkám si marně

když už jsem dávno přenesl 

svou duši do přístroje.

 

V.

všichni to věděli

že je ztřeštěná

to její neuvěřitelné sobectví

vzdát se takového dobráka

 

její tvář leží pod sklem na stole spící

ale máš pravdu

je pozdě 

a přesto 

otevři oči

závěrka okna vykouzlila nový den

 

všechno marné

vrátila se k svému človíčkovi

v magické síle indukce je Bůh

ne v čase a prostoru

čas je jen jeho dalším atributem

 

ale je úterý a dole na ulici

jsem spatřil ženu se sladkou rtěnkou

a zacvakal jí zuby na pozdrav

 

https://kvaj.blogspot.com 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.