Zlevnili nám kachny

Oskar Koblížek

   Zlevnili nám kachny! Mělo mě to napadnout.

   Nedostatek vozíků, polámané berle a zbytky utržených oděvů na parkovišti. Že po obloze prolétne jakýsi potenciálně nebezpečný asteroid jsem nedávno četl, ale že by se schylovalo k válce, to mi nějak uniklo. Známá pokladní mi sice divokým gestikulováním cosi naznačovala, ale já nějak nepochopil..

   Co? Rozhodil jsem rukama na dálku.

   Zase to kroucení a lomení rukama. Přidala i oči v sloup. Vše naznačovalo, že se mám raději otočit a zmizet.

   Nedbal jsem a mávnul odmítavě rukou. Při průjezdu kolem mrazáků s kachnami jsem konečně prozřel. Mé vnímavé smysly zaznamenaly bitvu na ostří hole. Občas někdo i vykřikl. Ať už to bylo něco odpudivě ošklivého nebo jen obyčejné bolestivé zaúpění.

    Kachny létaly vzduchem, což je ostatně jejich přirozenost, i když ne v této ledové podobě. V letu se srážely s kapkami rozstřikující se krve, které byly důsledkem lítého boje a několika rozražených hlav.

   Jeden z ptáků dokonce přijel po podlaze na svém ledovém hrudí až ke mně a mírně se otáčel. Chvíli jsem si kachničku prohlížel a váhal. Dobře jsem udělal. Její sebrání by se totiž rovnalo nepromyšlené sebevraždě. Však po mně také jedna paní okamžitě hodila pohledem výmluvně vražedným. Jak se tak plnily vozíky, zjistil jsem, že místní občané, většinou v důchodu, mají doma mrazáky na minimálně pět kachen. Všichni!

   Pravdou zůstává, že než jsem stačil přečíst svůj fikaný nákupní seznam a nanosit sepsané zboží do svého vozíku, bylo vymalováno. Při letmém pohledu do pultu, který jsem s velkým respektem a ostražitostí pomalu míjel, zahlédl jsem na dně povalovat se poslední dvě kachničky s roztrženými obaly. Zřejmě „válečná“ zranění. Rozhostil se klid.

   Tedy až na dvě postarší sváteční dámy, co blokovaly uličku se svými plnými vozíky napříč, aby nikdo nemohl projet. Plkaly a pomlouvaly bezohlednou mládež, a že se chová jako dobytek.

   Ach jo.


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.