2 poznámky k možnosti žánru vintage

duckrabbit

 

1. PODMÍNKA KONSTITUUJÍCÍ PŘÍPADNÝ FILMOVÝ ŽÁNR VINTAGE.

 

Netvrdím, že takový žánr je, dokonce že existuje – nebo že je teoreticky možný; popřípadě jakkoli jinak vypiplatelný.

Nesvedu jmenovat hraný film, jenž by takovému místu v žánrové taxonomii vyhovoval.

Pro příklad z mnoha ohledů mému pojetí velmi blízký však použiji film HŘIŠTĚ SNŮ/FIELD OF DREAMS, uvedený do kin mimo česko v roce 1989.

Zdejšími recenzenty bývává žánrově určován jako retro, fantasy nebo dokonce dílo magického realismu.

Což všechno jsou žánrově mnohem širší nebo obsažnější možnosti nežli jakou by se totéž mohlo prezentovat klasifikováno mnohem skromněji a elementárněji hodnotícím slovem vintage.

 

Odpověď na případnou otázku co je filmový žánr vintage, anebo není, prozatím odsunu, pouze zvýrazněně připomenu, že všechna taková hodnocení a interpretace se dějí až se vstupem díla do biografů, zatímco řádné žánrové určení by mělo být stanoveno již předem, to jest ve fázi přípravné, čili dramaturgické.

A je pro účel lhostejné jestli formou například explikace, nebo jiným druhem nebo způsobem návěští.

Třebaže takovému kritériu film Hřiště snů naprosto nevyhovuje, přesto jej budu i nadále používat jako demonstrační příklad při stanovování dalších nutných postulátů, jejichž prostřednictvím by měl být konstituující rozsah i obsah mikroskopicky dílčího žánru vintage stanoven.

 

Filmové dílo patřící do žánru vintage je pro mne pouze takové, které už se od chvíle jeho nejužšího vzniku za cosi takového samo považuje. A rozhodující zde je onen manifestační akt, přihlašující se identifikace, nikoli jestli cosi takového již natočeno bylo – anebo výtky, že vůbec nikdy nic takového natočeno nebude.

 

 

2. PODMÍNKA KONSTITUUJÍCÍ PŘÍPADNÝ FILMOVÝ ŽÁNR VINTAGE.

 

Samo slovo vintage, jak si snadno nalezneme ve všech jeho definicích, nejpůvodněji souvisí s vinobraním, charakteristikami vín v jeho důsledku vzniklých, obzvláště v oněch pro kvalitu sklizní mimořádně vydařených pěstebních ročnících.

Takové okolnosti jsou hodny zapamatování, nejméně po dobu jedné generace, a stávají se tedy zcela přirozeně součástí paměti, dokonce té mýtické.

A paměť zase, jak známe z vlastní zkušenosti, vždy nějak souvisí s dějinností, potažmo historií, bez ohledu na to, jak vyjádřené.

 

Bohem vína, jak známo, je z tradice římský Bakchus, jemuž předcházel starořecký Dionýsos, považovaný, ba dokonce již antickými současníky uctívaný vínem, jako bůh divadla.

Film, jak známo, s divadlem těsně vývojově, čili fylogeneticky, ve smyslu návaznosti dramatické tradice, souvisí.

Fylogeneze sama je zase historicky vývojový proces kteréhosi konkrétního pozorovaného, či už dokonce vysvětlovaného, jevu.

 

V takovémto druhu nebo způsobu výkladu, jenž dbá na etymologické tradice, se jistá slova bezpočtukrát opakují, vracejí se z jakoby již vyslovena poznovu do úst – aby přispívala k ilustrativnosti vyslovovaného, a tím prostřednictvím obraznosti k jeho lepšímu uchopení, případně pochopení.

Aniž by se stávaly jen pouhou regurgitací, tedy opakováním stále týchž informací bez stále podrobnější i intenzivnější analýzy, vedoucí dílčími důsledky k postupnému výslednému porozumění.

 

Filmový žánr vintage, jehož případné charakteristiky se budu snažit postupně doplňovat, tedy očividně souvisí s historií, ovšem ne ve smyslu tradice čehosi jako historických filmů, ve větší či menší míře rekonstruujících dávnou skutečnost.

Proto mamuti i jejich lovci, královský lapka Jan Žižka, císařovna Marie Teresie nebo i ten věčně neúspěšný vynálezce Božek souvisejí se žánrovou tradicí vintage jen pramálo.

 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.