Moře

back up

Michal neřídí auto, nedomluví se v cizině, a hlavně neumí vůbec plavat. Koupil si k moři potápěčské brýle a šnorchl a cachtá se na mělčině. Staví si hromadu oblázků a nesnáší, když plavu dál do moře a on mě nemá pod kontrolou.

I pod vodou vidím, že stojí na písku, ruce v bok, potápěčské brýle na očích a sleduje, jak mizím z dohledu. Cítím i z dálky, že začíná zuřit, mává rukama a ukazuje směr.

Zpátky! Dělej!“

Předstírám, že neslyším a plavu ještě dál. Hlavičky lidí na břehu se zmenšují a královsky modrá barva vody mění odstíny. Moře se otevírá jako zářivá, předimenzovaná malba. Světlemodrá mělčina přechází do tyrkysové a pak do kobaltu, postupně tmavne a nad horizontem se přelomí do čisté kulisy pomněnkového nebe bez mráčku. Prastarý, kýčovitý a trochu strnulý obraz, ve kterém se hemžíme my jako ubohé, titěrné tečky.


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.