Nakonec

Martyska

Nakonec

Začíná to jednou věcí a pak se to hromadí,

jak moc se snažíš, na tom vůbec nezáleží.

Abych v dané době vysvětlila všechno, co vím,

čas je pánem světa a já na něj nestačím.

Čas je cenná věc, podívej, jak letí,

jdeš, nejdeš, zaváháš a šance ti uletí.

Čas je jako kyvadlo, podívej, odpočítává,

hodiny, minuty, vteřiny a každá je drahá.

Do konce dne hodiny odtikávají život,

řídí ho osud a já jsem jeho otrok.

Je to tak neskutečné, nedívala jsem se dolů,

čas uniká oknem a venku to je jak v seriálu.

Snažila jsem se ho zadržet, ale nevěděla jsem jak,

promarnila jsem ho, že jsem se dívala, jak jdeš.

Život je učitel a já jsem jeho žák.

Držela jsem to všechno v sobě, ty taky nic neřekneš.

I když jsem se snažila, všechno se rozpadlo,

bylo nám spolu krásně a takhle to dopadlo.

A co ten čas pro mě bude znamenat?

Bude vzpomínkou na dobu, kdy jsi mě měl rád.

Na dobu, kdy jsem se tolik snažila a dostala se tak daleko,

ale nakonec je to úplně jedno, musela jsem padnout a ztratit všechno.

Vůbec nezáleží na tom, jak moc se snažíš,

když jsi ten, kdo má rád víc, tak jenom trpíš.

Abych v dané době vysvětlila, jak moc jsem se snažila,

vzdor tomu, jak jsi mě ponižoval, pořád jsem tě chtěla.

Choval ses ke mně, jako bych ti patřila,

pak jsi mě přehlížel, jako kdybych nebyla.

Vzpomínám na dobu, kdy jsi se se mnou hádal,

že mě máš moc a moc rád, jsi mě přesvědčoval.

Tenkrát jsi mě přesvědčil, ale tak to vůbec nebylo,

jsem překvapená, že to došlo takhle daleko.

Věci nejsou jaké bývaly, krásné časy zmizely,

tys zapomněl, že jsem, ale mně se to všechno vrací.

Dřív mě tvá ústa líbala, dnes už mi nevěnují ani slovo,

všechno se rozpadlo a mě trápí, že to takhle dopadlo.

Důvěřovala jsem ti, zašla jsem nejdál, jak jsem mohla,

a ty už snad ani nevíš, že já byla ta, která tě tolik milovala.

A kvůli tomu všemu existuje jen jedna věc, kterou bys měl vědět:

Já nezapomenu, pořád budu vzpomínat na dobu, kdy jsi mě měl rád.


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.