Kříž

Jamardi

„Ty taky?“zeptala se mě Miluška, bývalá spolužačka ze střední, která právě procházela kolem mě a ukázala na kožený kříž, který jsem měla na krku.

„Myslíš ten kříž? Ten mám jenom náhodou. Dostala jsem ho.“ odpověděla jsem jí.
Byla to pravda. Kříž jsem dostala a jeho vzhled nebyl špatný, tak jsem si ho vzala, aby byla nějaká změna. Měla jsem ho poprvé na sobě. Později jsem si ho vzala tak ještě asi dvakrát a pak jsem ho už nenosila.

S Miluškou jsme se občas potkaly, pozdravily a to bylo všechno. Byla to sice příjemná holka, ale nikdy jsme se spolu nezačaly víc bavit. V té době jsem o ní věděla, že si před dvěma lety prošla těžším obdobím, ale v této chvíli vypadala vyrovnaně a uvolněně.

„Já teď nosím jenom přírodní barvy a nikomu na mně není nic divné,“ řekla mi a přidala do kroku, že pospíchá.

Změnu jsem na ní neviděla ani já. Byla oblečena do kombinace hnědé a bílé. Hnědou vždycky nosila. Vlasy měla kratší, ale slušelo jí to.

                                                                            xxx

U babičky na jedné zdi visel velký kříž s Ježíšem. Nerada jsem se na něj dívala. Na zručně provedené dřevořezbě bylo vidět Ježíšovo utrpení.

Když jsem byla malá, dvakrát se mi zdál o Ježíšovi sen. Poprvé použil záchod u nás ve školce. Neviděla jsem ho, jen jsem věděla, že tam je. Podruhé seděl ve vaně v naší koupelně. Zahlédla jsme ho jen na chvíli. Byl to velký chlap.

Mám ráda, když jsou lidi v pohodě. Proto se bez kříže obejdu.

                                                                             xxx

Brzy potom jsem se dozvěděla, že má Miluška přítele ve vzdálenějším městě. Protože v té době ještě studovala, pobývala střídavě v obou městech. Později se za něho provdala a usadila se tam. Jenom jsem ji už hodně dlouho neviděla, má to daleko.


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.