Tichý sifon

Movsar

Školička

Vrátka byla otevřená, tak jsem vešel. Usedl na lavičku pod jablůňku zatím holou, jako hlava pana ředitele. A přestože byly už dvě hodiny, z okna šel hlas paní učitelky, ale z hřiště za rohem plácání míče a dohady dětí. Na parapet přilétal ptáček, aby se ujistil, že paní učitelka, která ho pravidelně krmí, je v bezpečí. Byly dvě hodiny a z vrat postupně odcházely jiné paní učitelky, svobodné od služby v družině, pouštěly se dolů k libereckému bulváru, kde čepují výtečnou kávu s mléčnou pěnou a makronky plní vanilkou dovezenou až z hlavního města, kde ji míchá pan Tito Gelatito, jen ta paní učitelka, co pravidelně krmí ptáčka, ještě vedla hodinu a pila karo z bandasky a ujídala sušenky Kávenky. A děti na ni koukaly, trochu hladově, a tak jim nadrobila kávenky, které ptáčci stejně nesmějí, a ony se sesypaly kolem a braly drobky a vždycky pak z vděku svou hodnou paní učitelku obejmuly, a ona je pohladila a dala jim cucnout karo z bandasky. A přitom se usmívala na ptáčka na parapetu, aby neměl strach, že už brzy, hned jak zazvoní, taky na něj dojde.

A pak všichni, paní učitelka i děti dostali teplotu a kašel a večer to bylo v televizi a pan ministr Vojtěch musel zas na půl roku zavřít všechny školy v zemi. Kdo bude krmit ptáčky, rozesmutněla se paní učitelka s šátkem kolem krku..

A to všechno se stalo v Liberci, když jsem pod školní jablůňkou čerpal chvilku po beznadějně ztraceném soudu.

 

Pod svícnem

Mají pivínko a slaný drobt na vidličku. Mají všechno, čas, trochu korun i lásku, už postrádají jen na stole svíčku. Sedí v hipsterské kavárně v Ovenecké, o sobotním dopoledni, neviděli se od pondělí, probírají den po dni. Ona ale přece nevydrží a požádá vousáče s kalhotami na šle, aby jim rozsvítil. Mají všechno, čas, trochu korun i lásku, jen testy nemají, a pod svícnem prý bývá tma.

 

Tichý sifon

Zřídili si bistro v Letohradské. Celou zimu se s tím mořili, to je ohláška na to, povolení na to, oznámení na ono, souhlasy od sousedů a pak spousta práce, to máte vápno, cement, cihly, tvárnice, překlady, trámy, latě, tašky, odpad, hřebíky, vruty, šrouby, dráty, dvojlinky, trojlinky, okapy, elektroměr, pojistky, platit a pivem živit pana Lorence, co už na Letné postavil osum bister.

A po tom všem, sluníčko pálí do prázdných židlí a stolků, ze sifonu unikají bublinky, limetky osychají, stíny se táhnou.

Vedle v Ovenecké to přitom jde, mají plno už od božího rána, i v té zaplivané putyce, komentuje situaci paní se síťovkou, a přitom to je hned za rohem. Jenže Ovenecká, paní, to je jinačí svět, Západní a Východní Německo taky byly přes roh, a všecko bylo jinačí, myje si ruce nad neštěstím letohradských hipsterů chlap se psem.

Pinup girl v zástěře sedí na zapraží, kouří jablíčko a škrábe si tetování na paži, má nepřítomný pohled.

Uvnitř, uprostřed místnosti, leží židlička, nad ní na šli visí chlapík, péruje nahoru a dolů jako jojo, jazyk vyplazený přes zrzavý plnovous.

Tento způsob léta zdá se mi být poněkud nešťastným, konstatuje přivolaný major Kalaš ve dveřích a natankuje si tichý sifon.


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.