Anna a Penelopé

annnie

 

Anna a Penelopé                                                                    Matylda, středa 9.6.2021 večer / čtvrtek ráno

Ještě to není ani tejden

kdys měl zpoždění jedinej den

a sotvas vešel

podlehla jsem

prudkýmu samovznícení

 

Anna shořela na bílej popel

a z posledního rudýho uhlíku

vyžhnulo srdce Penelopé:

Vítej, námořníku

vítej, můj drahý

ano, obejmi mě ještě

a už nikdy mě ne - o -pouštěj

 

A dnes se Penelopé diví

Není si jistá:

Je to Odysseus? Není?

Vypadá tak, to ano,

ale ruce, co mě objímají -

vážně jsou to ty, co vytesaly naše lože?

 

Ladíš kytaru

ale to JÁ potřebuju jemně poladit

vyladit

naladit

sladit

To máš vosk v uších, nebo co?

Hraješ pro mě,

ale z nejhlubších hlubin mý duše i těla

někdo křičí:

Hraj si SE MNOU!

 

Ne, ovšem, že si nemyslím, že bys mě dnes měl míň rád

Jen už mnou asi, zdá se – jak to říct? - nejsi tak zasažen

A to mě zasáhlo

nepřipravenou

Lekla jsem se: Zřejmě se to dalo čekat.

Ale... Tak brzy???

 

A tak tam, co proti tobě stála Penelopé

doutná poslední nedělní uhlík

Je zase všední den

prostě další středa

 

Anna je paličatá, a tak nakonec

přece jen

to vymyslela

položila svou tvrdou hlavu pod tu Adamovu:

Musím ti něco říct...

 

Šeptali si tak dlouho před tmavě modrým nebem

 

Půlnoční happyend:

Přesně ve chvíli,

kdy Anna tiše kvílí

střih:

obejme Penelopé Odyssea

 

a ráno probudí se klidná

v jeho náručí

a nad nimi

září

zlatistě sváteční

čtvrtek

 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.