O bludném rytíři

Aru

Bludný rytíř temnou krajinou jel, miloval princeznu, na hradě ji sloužil. Láskou ale vyhnán byl, bez ní bloudil. Zbroj chrastila mu na ztichlých cestách, koník mlčky cválal, když ti dva neměli si co říct. Meč pevný dřímal statečnému rytíři u boku na potvory a mnohá protivenství, která by se mu chtěla postavit!

 

Princezna, láska jeho, odvrhla ho, když jedinkrát podlehl pokušení a zradil její důvěry, kdy nečestný chvíli byl a za to z hradu i přízně princezny v nepřátelském a zlém světě bloudit musí. Jako zaklínač krajinou monstry se prohání, snad i zakázku vesničana občas vezme. Lásce se ale nedá poroučet, miluje stále zbloudilý, pro ní skutky přemnohé ji k nohám skládat chce. Jen kdyby, ach, ho vzala zpět, hned na své klisničce by se obrátil i růže by ukradl z cizího záhonu a složil je k nohám své předrahé.

 

S čím ale bludný rytíř nepočítal, byly svatební námluvy. Lord Bumbác Sladkýdortík vzal si do hlavy, že dost bylo sekýrování poddaných i přejídání se v kuchyni. Vydal se na hrad, ach, za milovanou princeznou, láskou největší bludného rytíře. Lord Bumbác Sladkýdortík sám si ji chce vzít. Princezna zvědavá je, slyšela o něm ledasco, snad že bije poddané a v kuchyni přímo z hrnce jí, hrůza musí jímat každého, kdo jen na to pomyslí! Přesto princezna spřádá plány, čím ženicha okouzlí. Lord Bumbác jede si v kočáře, obložen polštáři chráněn před útrapy světa, blíží se k ní, chce ji mít co nejdříve v pařátech. Drahé šaty, zlatý prsten s rubínem na prstu si hrdě nese a v kleci kanárek zpěvavý, dárek princezně hezkou melodii vyzvoní.

 

Zatímco venku bludný rytíř bloudil, potkal poutníka, jenž na káře veze si lyru.

"Hej chrabrý rytíři, pomoz mi."

"Co je? Kdo jsi a čeho žádáš?"

"Chrabrý rytíři, tepu verše, básním do slok, spisuji celé listy z knih..."

"Dobře dobře, ale jak se jmenuješ a proč mě voláš? Musím neodkladně bloudit krajem, pokud ničeho důležitého nemáš."

"Mé jméno je Brkoslav Romantický a mé verše byly podle zneuctěny, zlý čaroděj si ze mne utahoval, musíš ho ztrestat bludný v pancíři."

"To hodno je mé pověsti Brkoslave! I v mém bludném povolání chráním nevinné, slabé, zneuctěné, ponížené a vnadné panny krátkých šatů."

"Och, rytíři, když uspěješ, napíšu o tobě oslavnou poému. Nyní spěchej, zamířil tudy, po té co svým smíchem pošpinil mé jméno."

"Spěchám již Brkoslave, žádný strach, tudy již mířím, ničema bude bez hlavy, až s ním skončím."

Prohlašoval vzdalující se bludný rytíř od Brkoslava, který mu mával pro štěstí kapesníčkem s monogramem.

 

Lord Bumbác zatím do hradu vjel, chtivý princezny, i dědice, snad mu nerozhází majetek a nezkazí jméno. Ale nepředbíhejme, zatím princeznu služebnictvo strojí. Je třeba zdůraznit vnady a schovat vady. Princezna je totiž ošklivá jako noc, že i noc se jí bojí. Závoj a vlasy do čela to spraví i tlustá vrstva líčidla nepokazí, kde krása není. Jablíčka ze zahrádky hrudníku dodají žádaný tvar. Lord Bumbác se podiví, až nastane těch dvou sladká (či zhořklá?) noc. Už je netrpělivý, obrazy předků nechce zhlédnout podruhé. 'Kde je ta holka, snad stydí se?' Přemítá v hlavě. Princezna konečně je ke koukání a ženich nemá nutkání útěkem se vzdálit, jako předchozí nápadníci. Jen její přední rytíř býval úplně slepý, než prohléd' jedinkrát a vyhazov si vykoledoval, i když zrovna nebyly velikonoce.

 

Ruka je v rukávu, i zásnubní prsteny našly místa, ti dva rozhodně nelení, zítra mají velký den. Zatím se princezna bude těšit kanárkem a lord představami o mylné kráse nevěsty. Svatba ještě chvíli počká, bludný rytíř na stopě čaroději cválá.

"Ha, mám tě, už se nebudeš posmívat!" Vzkřikne rytíř s taseným mečem a vykoná spravedlivý sek na muži u cesty. Jistě tam prováděl nekalá kouzla, když se krčil u keříku, než byl vyrušen rytířem. Spravedlnost konečně našla si cíl, rytíř je spokojen. Z lesa ale vyšla žena -

"Tys mi zabil muže, vrahu!"

"Neměl se posmívat, kde se měl pouze obdivovat, hloupá ženo!"

"Jsi nemocný rytíři? Od rána tady sbíráme borůvky."

"..."

Rytíř už na nic nečekal a byl ten tam. Ženě zbyly oči pro pláč, mužovi se vysypaly borůvky.

(Co by na to řekl pan Vrtiška?)

 

Žena mlčky sbírá borůvky na koláč.

"Jaké to komplikace," promluví další příchozí.

"Ach, poutníku, sama musím se sběrem borůvek zabývat. Jakýsi blázen v brnění stíná lidi v okolí."

"Nic se netrap ženo, jen se podívej, tvůj muž si jenom zdřímnul, nic mu není."

Žena bez hlesu zírá na svého muže, jak se sbírá připraven mít večer borůvkový koláč. Žena se rozhlíží, poutník je pryč. Kdo to byl? Ani se nepředstavil.

Bludný rytíř zrovna ale nebloudí, prchá podle pryč. Kašle na poému, která by ho oslavila. Příště už bude stínat jenom monstra, aby se opět nesek'.

A Lord Bumbác? Pozdě zjistil co si za strašidlo vzal, ani potomek se moc nepoved', zlou povahu měl od něj a krásu od matky. Aspoň, že majetek dostal a lidé se mu smáli jen potají.


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.