My

MAJKL65

Dozrává obilí

je před ránem

začíná hořet nebe

jakoby odsouzenec odhodil nedopalek poslední cigarety do suché trávy

a ještě jsou slyšet ozvěny sirén

dělnických vlaků válečných let

a hluboké ticho

po náletech

jež zůstalo být v protileteckých krytech a manželských postelích

a nahoře již jezdí bílé tramvaje mraků

wroclawská patnáctka, která tě vyhodí u rynku

i olomoucké linky, které se pletou chodcům pod nohy

a holubi se umývají v kašnách a hasí žízeň opilcovu maje rudé oči nevyspání  

den propouští zrcadla z temnot

a noční květinářky lámou vazy neprodaným růžím

celou noc tančili mrtví a my mysleli, že to vítr hýbe záclonami

a vlasy jejich měli jsme za pavoučí babí léto na rtech

a za mlčení naše

však vodou našich já

běžely kruhy věčné státi se doteky

vím

jsem z atomů jen a duše má je pára

nejsem nic než času jeho stín

tak probodni mne polibkem

a přitluč v zápěstích

ke kříži těla svého  

a hostii jazyka dej hluboko mi do úst

chci se vyzpovídat zdánlivě sprostými slovy a pomodlit se po svém

ač do neděle ještě daleko je

a ukázat ti výšek

kam smí ptáci jen a my


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.