Z deníčku pěstitele
KAM S NÍ
Mám tu jednu, která hodně loudí. Loudí světlo,
je prohnutá jak proutek, který drží v zubech
Franta Kocourek, a pne se. Nemohu změnit
její místo, nemám kam ji dát. Tudíž
hrozně loudí
Nejde to, nejde to, nejde to !
Mluvím
ke stonku i k jeho větvím,
hučím do korun
snad potisící
krát,
a je to marný.
Marný.
Stále loudí, a stále cpe se škvírama
JULIE
Tu řapík, tam řapík, každej list se snaží
smažit na slunci. Hlavně se NEUSMAŽIT !
zní kamarádek hlas. A ty,
ty to nepřeháněj
Julie
S těmito slovy odchází
jako první ze scény
večer spát
jedna princezna a dvě starší furie