Ďáblovy housle

mapato

svýmu stáří navzdory

nenatáh' jsem ještě bačkory

ba ještě divnější věci se dějí

otázkou však zůstává

kam vlastně spějí

jsem už v letech, 

jak jsem se již zmínil

teď je už pozdě

abych se tomu divil...

 

určitě budou v tom nějaký čáry

jakoby ďáblovy housle do mé touhy hrály

 

zamiloval jsem se už po tisíckrát

je to moje žena

kterou mám stále znovu rád

toužím po ní jako za mlada

není to ale žádná záhada

je tak krásná ve své ženskosti

květ té nejjemnější jakosti

nemusím snad říkat

že i kdybych musel těžce pykat

nevzdal bych se její duše ani těla

a hrál na její struny

až zněla by celá 

ona mi tou nejkrásnější písní zní

chci jen její písně žít

i tu píseň poslední


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.