Září je nejsilnější Měsíc

malej_blazen

Září je nejsilnější měsíc;

Rozhoupává zakotvené lodě v přístavišti,

šplouch sem a šplouch tam, znavený derviš na odřených přídích končícího dne ve starých splavech.

A obrací ptáky pryč, tam daleko na jih. Kde jim asi konec? ubohé, ubohé

vlaštovky - obrysy, kontůry dávno již nechtěné, vlastní duše.

 

Září je nejsilnější měsíc!

Klidně urve kus srpna a je mu to jedno,

přelije se do něj a nikdo už neví, že nějakej srpen

vůbec, kdy byl. Usadí se na jeho popelavě propršených zbytcích per

a kraluje si tak jak chce. Uplakaný měsíc, který ví co chce.

 

Září - to je, to je prázdná venkovní hospoda.

Pár kelímků naplněných deštěm a v nich několik vos utopených,

které ještě včera do noci houkaly, jak jich zvykem. Poklidní 

strážci strašidelné noci, při které otevírají se lecjaká tajemství,

dojemně skrývaná před sebou samým. A už mi ani nevadí, když nemůžu v noci spát,

protože vím, že to není navždy. Poklidně sleduji ten tok myšlenek,

zveličených strachů a nerozpoznaných krás a přebírám je v dlaních,

myslím na svojí dávnou mapu - Světlonoše, kterého jsem mastnými čarami voskové svíce

namaloval a nechal vlát, jako se suší prádlo a jen a jen sebe se ptám

proč ta mapa ukazuje, kde jsem, ale už nic neříká, kde měl bych být.

 

Září - veliká tlustá voskovice a v ní drobná zrna kadidla.

Dýmí se z ní mračna, zahalující obzor. Už leckde padl list k zemi!

Tak vztyčme hrob neznámému listu.

Proč jen je září nejsilnějším měsícem? To nevím. A naštěstí to ani vědět nemusím.

Jediné co, že když pak kráčím si bezejmeným městem v dejvicích 

a zakláním hlavu vzhuru do mírného kopce směrem k hradu, je to tam, kde jsem jako malý kluk

chodíval s tetou Naďou a dědou a fenkou Lejdynou na procházky a že už, už to nepoznávám zcela. Jakoby se něco změnilo.

A na okamžik mě povznese vědomí toho, že i ve fasádě a v ohybu zatáčky

a taky ve stromu na konci ulice a v kamenné dlažbě, mohou se rozrůst kořeny spjaté 

se mnou samým. I když je zaří, ten nejsilnější měsíc, který všemu vládne, tou dokonale osobní opuštěností.  

 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.