slunečník

Dagmaram

s jitrem jsem
jako pole zorané proti srsti
první brázdou,
 
na ramínku šaty večernice, 
když si mi přerývaným dechem 
vzpřímil chloupky za krkem
 
zdálo se mi, že
z puklin kostelní zdi
bez kroužku
vzlétli dva holubi
 
až na horizont
mezi chomáčky stromů
cukrů cukrů
sladký a lepivý
 
cloním si proti slunci, 
ach oči nenajdou, co srdce nevidí
 
tak třeba tvou poezii
mám ji ráda

Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.