DUŠIČKOVÁ BALADA

Georges poems

Rok se s rokem sešel,

každodenní déšť a ranní mlhy,

do pokojíku otec vešel,

pohled do nevinné dětské tváře,

on už ale dobře věděl,

stál tam jako u oltáře.  

 

Stejně jako každý rok,

vytáhnul obálku a dvě známky,

jako další krok,

adresa své milované mamky,

ulice v Boží náručí,

Stejně jako každý rok,

mlčky prosí, ať dopis se jí doručí.

 

Oblékli si kabáty,

vzali se za ruce,

pohled do očí utrápeného táty

za nedlouho ocitli se na louce.

 

Jediný mohutný strom, 

který na podzim je připravený na ztráty,

vzpomínky v kameni nesouce,

kenotaf a na něm obrázek svatý.

 

Stáli tak dlouho a tiše,

přehrávali hezké chvíle,

pak oba pohlédli výše,

trochu zasmušile.

 

Synek sáhnul do kapsy a vytáhnul psaní,

do obálky přidal známku,

a zbožné přání ať se matce doručí,

Položil jej na kámen,

pohladil jej dlaní,

Jak moc chtěl by spočinout v jejím náručí.

 

Tati, myslíš že maminka odepíše?

zeptal se synek tiše.

 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.