dědek

vindal drámo

 

 

tomuhle maníkovi se říkalo dědek -

mohl za to jeho šílenej ksicht

přestože měl kolem třiceti

jeho tvář byla drasticky zvrásněná

jako papyrus

jako nějaký zapomenutý lehce přisprostlý evangelium

nalezený na džbánu v praze..

 

rozrytá absencí klidu rozrytá chlastem a vášní 

plus nějakej nezdolnej trpasličí gen po předcích

kterej mu bránil se z toho všeho sesypat:

"já jedu do posledního náboje" neustále opakoval..

 

myslím že dědek se už narodil starej

vytáhli ho rovnou s rezatejma vousama a pleškou

/po stranách si to nechával pravoverně růst/

vytáhli ho rovnou s těma tlustejma brejlema

a vymláceným úsměvem lehce stydlivýho paka..

 

to léto jsem makal v kapličce jako kulisák

a když jsem vyfáral, chodil jsem se zotavovat do Slavie..

tam seděl kolega zvaný Peklo:

"ty vole tys rešil nějaký laciný bydlo viď? 

 

kámošovi zemřela babča

a on tam někoho hledá, je to neprůchozí podkroví -

no a je tam dědek.. ale protože vím že píšeš

a docela se mi to líbí, tak hochu vole tohle by mohlo

bejt něco?! co ty na to? nájem je  tisíc pětset!?"

 

nebylo co zvažovat 

žádné proměnné neexistovaly

na starým fleku to zrovna začalo smrdět

a tohle znělo skvěle..

 

tak jsem pobalil moje věci, vešlo se to celý do loďáku

vzal stroj a kytku a vyrazil jedničkou do kopců.. 

vyskočil jsem na Baterii

seběhl mezi skleníky a bylo to..

 

ten pokoj byl dlouhej a úzkej

jako nůž na dopisy

jako horská stezka

jako sirka -

ubíhal v chirikovský perspektivě

k malýmu oknu na konci

kterým odcházel kouř a život

a naftalinovej dech almar

plus celý pokolení mrtvejch molů..

váleček  na zdi jako nekonečná mandala 

a geometrická kontemlpace

kterou rozkopne až mistr Prach

 

do toho okýnka jsem sedal s vínem

a civěl dolů na moře skleníků

blyštivejch a nebezpečnejch..

vikýřem padalo světlo

na velkou postel kde stará paní skonala

 

to bylo před 14ti dny

/nepatrný eau de toilette smrti/

a teď jsem tu já

na stolku přítelkyně televize

ještě chvíli popíjím 

a pak  upadám do peřin 

přikrývám se přehozem přez hlavu -

jsem neviditelnej

brokát se nadechuje a vydechuje

bez mýho přičinění..

 

ráno mě budí smrad jáhlový polívky

dědek v džínovejch kratasech tancuje v marasmu kuchyně

mezi květinami frčícími na ledku

mezi rybičkami který opouští akvárko

jako chimerický kocovinový vize

totální overdrunk karneval 

kolem projel motorák kterým jezdil hrabal do poldovky

a my při polívce civěli z okna na rozflákaný skleníky

na prahu z rozbitýho skla a snili o lahváči 

a čistejch věcech

 

v noci jsme vycházeli na lov lahví a jiných cenností

dědek nacházel zmuchlaný tikety do sportky 

na kterých bylo jako zázrakem

pár kil.. 

a když bylo nejhůř zlehka jsme vyplenili nedalekou zahradkářskou

kolonii..

 

chroupali jsme syrovou mrkev když

někdo zaklepal, 

byli to policajti, použili skutečný dědkovo jméno

a odvedli si ho s sebou..

když zavírali dveře jeden z polišů se na mě podíval

"a vaše jméno?"

"patrik hartl" odpověděl jsem..

 

to se stávalo párkrát do měsíce

ale vždycky ho v pořádku vrátili

/šlo o nevyzvednutou poštu/

na chodbě jsem slyšel jak se smějou jeho historkám

v tom byl neuvěřitelně dobrej

byl to jeho štít

jeho mačeta

všichni se nakonec začali smát

šéf kterej nás v pracovní době vytáhnul z hospody

u netopýra

chlap co si přišel vyřídit účty

policajti magoři a vrazi, všichni se smáli

a i ti ukrajinští kolegové se smáli

od jednoho velkýho ucha k druhýmu velkýmu uchu..

 

jenoho památnýho dne jsem si dal houbičky

s jednou slečnou na babiččině posteli

zústali jsme na ní celej den

bylo to skvělý, kolem se vztekle převaloval svět

a nemohl na nás, 

a pak přišla velice osvobozující satori

po který jsem už do práce nešel a ani ten další den

zkusil jsem se tam objevit ten třetí

a dělat jakoby nic

ale mistr Petřík si mě zavolal a požadoval omluvu -.-.

 

z kanclu jsem vyšel volnej jako pták

po pár měsících se to posralo i u dědka

jeden vrah ze lvova mu nabídl dvojnásobek mýho nájmu

a tak mě prodal..

 

po pár letech

měl jsem zrovna prachy

koupil jsem láhev a karton cigaret

a vydal se mezi skleníky

zabouchal jsem na dveře, ticho

tíživý ticho

ticho rybek lapajících po dechu -

dary jsem složil na práh a odešel..

 

dědek se dostal do nesnází

prodal chatku v posázaví

pak přišel i o byt..

našli ho v nějaký beznadějný zahrádkářský 

kolonii,

ze srdce mu horizontálně trčel nůž

jako vykřičník

tentokrát se zachechtalo samo nebe..

 

 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.