Návštěva kláštera "Rosa coeli".

stromeček

Rád bych se s vámi podělil o těžko zapomenutelný zážitek z kláštera "Rosa coeli"
Každý rok jezdíme s přítelkyní po významných památkách, a letos jsme se rozhodli zakončit své putování právě v "Rosa coeli". Známe klášter v Panenském Týnci a byli jsme zvědaví na sílu atmosféry tohoto místa.
Na webu jsme se dozvěděli, že v pátek 10.9. bude klášter od 17. hodin pro návštěvníky nepřístupný, a tak jsme pozměnili své plány a přijeli už okolo 14. hodiny, abychom měli na prohlídku čas a klid.
Zaplatili jsme vstupné plus poplatek za zapůjčení tištěného průvodce a bez jakéhokoliv varování vstoupili na "opičí dráhu".
Hlavní chrámová loď se podobala skladišti plnému poházených praktikáblů, plastových židlí, svazků kabelů a mezi tím pobíhala parta chlapů přenášejících zvukovou a osvětlovací techniku z místa na místo, přičemž se tvářili, že jsme to mi, kdo tam překáží. Kabely byly všude. V přízemí, na zábradlí schodiště, v patře ze všech otvorů trčeli trojnožky reflektorů.
O jakékoliv atmosféře nemohlo být ani zmínky, možnost zranění na každém kroku.
Je samozřejmé, že každou akci je nutné připravit, ale bez jakéhokoliv upozornění vpouštět skupiny lidí a ještě za to vybírat plné vstupné je bezohlednost a naprostá neúcta k návštěvníkům, kteří často váží cestu z hodně vzdálených míst.
Odcházeli jsme s pocitem vzteku, rozčarování a nepříliš čisté plastové kadibudky atmosféru jen dokreslily.
Loučíme se s heslem "Kounice již nikdy více".
 

0 komentářů

 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.