Klekání

potměchuť

 

 

 

 

 

Kmeny topolů jsou
žilnatý ošmataný provazy

co vedou vysoko do mraků
Do ruky je nesevřeš Ani do dvou
musíš se do nich zaplíst 
obtočit je kolem pasu
vzepřít se a pověsit celou vahou
Když se rozhoupeš tak
až budeš mít pod víčkama rudo
ptáci se rozletěj na střepy 
a vysoko z nebeskejch zvonic
se rozlehne dunivý klekání

 

 

 

 

 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.