TD - O nezbytnosti ústního spreje v podnikání

Gora

TD - Den nových začátků

Mimo soutěž


 

Sedí spolu s těmi, kdo touží po změně, po takové, že se dosavadní život bude zdát nudnou epizodou, v kulturáku jedné vesničky střediskové.  Známá Dana přemluvila Veroniku, aby se společností A. zkusila podnikání. Prý není nic jednoduššího. Ne že by měla přesnou představu, co to soukromničení vlastně vůbec je. Ale jako žena v domácnosti se zrovna netopí v penězích, a tak kývla.

Dana na vedlejší židli otevírá kabelku, vyloví mrňavý ústní sprej, decentně si stříkne do pusy, jako skoro všichni v sále. Tak se nejspíš pozná začátečník, že nevlastní ústní sprej. Bez toho to v A. nejspíš nepůjde!

Vůně tolika levandulových parfémů a mentolový odér spreje pomalu, ale jistě leze do spánků.

Lidé vymydlení až za ušima, ve špatně padnoucích oblecích převážně fialové barvy, muži mají naleštěné polobotky, ženy sváteční střevíce. Sedí vzpřímeně na okrajích židlí, jako by se ostýchali opřít si záda, udělat trochu toho pohodlí. Přitom z hospody třetí kategorie v přízemí sem otevřenými okny smrdí ohřívané párky a utopenci.

Helemese, ten chlapík, který přichází s nějakým potentátem, je mi nějak povědomý, není to snad školník ze sídliště? Chodívá v monterkách, bývá  umouněný, s dlouhými mastnými vlasy    teď bych ho snad ani nepoznala.Vlasy svázal do culíku. A vedle pánů klopýtá na podpatcích školníkova žena, ta myslím dělá u Podniku služeb, v městské prádelně. 

Na improvizovaném pódiu stojí tabule a přes ni je přehozen list papíru s hesly.

VÍTEJTE V A… - VAŠEM VLASTNÍM PODNIKU – SESTAVTE SI PODNIKATELSKÝ PLÁN – VYTYČTE SI CÍLE:

FINANČNÍ SVOBODA, LEPŠÍ DOMOV, NOVÉ AUTO, CHATA…  HNED TEĎ!

Nový začátek zřejmě symbolizuje také citát v diářích rozložených na stolku: „Nenarodil jsem se pro jedno místo, celý svět je mým domovem.“  Seneca ml.

V sále to šumí, kde kdo diskutuje se sousedy, když školník přivádí onoho perfektně oblečeného muže středních let. Představuje jednotlivé účastníky vzdělávacího kurzu. Došli k místu, kde sedí Dana a Veronika.

„Paní K. a paní L. se ke společnosti A. přidaly nedávno. Jedna je přímou distributorkou, buduje si svoji skupinu, a druhá je teprve adeptka A. byznysu.“

„Jsem potěšen vaším zájmem, dámy, podnik A. je podnikem založeným na lidech. Z přednášky zde pana T., dnešního lektora, se dozvíte víc. Kdyby něco nebylo jasné, ptejte se.“

Školník, avizovaný pan T., se chopil ukazovátka. Počkal, až hovor v sále utichne a jel po heslech na nástěnce, předčítal jednotlivé body, obracel další a další stránky. Jeho hlas zněl nejistě. Občas se podíval na čestného hosta z ústředí, jak je s jeho výkladem spokojen.

Veronika zpočátku bedlivě poslouchala, občas si udělala nějakou poznámku. Lavina slov ji však po půlhodině skoro ukolébala k spánku. Takhle ji před pár roky dovedly unavit jen schůze civilní obrany.

„Během svého života potkáte mnoho lidí, jako jste vy. Jsou to lidé, kteří si přejí zlepšit svůj život, život své rodiny a svou budoucnost.

Svůj seznam začněte rodinou a přáteli. Těm všem nabízejte naše bezkonkurenční výrobky péče o domácnost, o prádlo, o tělo a o pleť. I těm, do nichž byste neřekli, že o výrobky projeví zájem!

Pak přijdou na řadu sousedé. Přátelé ze školních dob. Sportovní kluby jako kopaná, fitnes a podobně. Následuje lékař, zubní lékař a nakonec spolupracovníci,“ rozhorlil se muž s culíkem ve svatém zanícení.

Všichni pokyvovali, občas tleskali, zejména když líčil, kam až to můžou dopracovat, k trvalé rentě z Ameriky během několika málo let podle toho, kolik teď investují do výrobků A.

Musela se pousmát, když si představila, jak s otevřenou pusou přemlouvá svého nekompromisního zubaře, nemluvu v roušce skrytého za plastovým štítem, aby od ní koupil zubní pastu nebo ústní vodu. Nebo jak otravuje po ulici nebo telefonem všechny bývalé spolužáky a vnucuje se s „fantastickým čističem K.L.C.!“

„Copak, nějaké dotazy?“ všiml si jejího pobaveného výrazu školník. Zavrtěla hlavou, že ne.

„Vy dvě jste tady nové, mluvím jistě za všechny, zajímalo by nás, jakou částku asi přibližně měsíčně investujete do péče o domácnost a drogerie?“

 „Já kupříkladu kupuji od A. každý měsíc věci tak za dva tisíce,“ prohlásila spěšně známá, sousedka Dana. Veronika se na to konto také nahlas zamyslela.

„Zubní pasta stojí tak dvacku, prášek na praní na celý měsíc stovku a dvě mýdla, každé po pětikoruně,“ řekla popravdě. Pohledy, které se na ni v tu chvíli upřely, se daly rozdělit na dva druhy: první měl za to, že si Veronika dělá legraci. Druhý hovořil zcela jasně: br, to budou asi nějací špindírové, když jim stačí na hygienu pár korun. Copak nekupují ústní vodu?

Veronika zrudla.

Co je komu vlastně do toho, za kolik nakupuju? To je teda spolek… a já jim na to skoro skočila!

V jediném okamžiku jí došlo, o čem ten „světový byznys“, ale nejvíc ze všeho vymývání vlastních názorů z hlavy vlastně je.

Stačilo. Jde se domů. Zázrak se nekoná.

„Dano, odcházím. Jedete se mnou?“

„Kdepak, seminář ani zdaleka není u konce!“

„Slyšela jsem dost, nebudu ze sebe dělat kašpara. Sbohem.“

 

xxxxxxx

Několik let nato spatřila Veronika na ulici školníka.

Ustrojen byl v montérkách, mastné vlasy mu splývaly kolem tváří a když ji v otlučené škodovce míjel, dělal, že se nikdy neviděli.

Podle propočtů firmy A. už měl být dávno rentiérem… Jestlipak má v kapse ústní sprej?


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.