Bylo nebylo.
Za sedmero horami, sedmero jezery, sedmero řekami a sedmero pralesy byl ostrov. Po ostrově poletovalo sedm krkavců, medvěd tam měl brloh, liška noru, stál tam dům, v něm skříň a stůl a čtyři židle.
Také tam byla pec!
V domečku bydlel starý jezevec.
No, nebyl opravdový jezevec.
Jmenoval se Dojezchleba a byl to celkem pohledný chlapík. Protože byl pořád zalezlý za pecí, místní mu jinak neřekli.
Když byl ještě malý chlapeček, maminka mu dala jméno Vašíček. Ale to bylo dávno před tím než.....
Však se to při dalším čtení dozvíte.
Myslíte si, milé děti, že Dojezchleba měl rád chleba a proto se tak jmenoval?
Chyba lávky! Nejraději měl koblížky! Hned za nimi buchty s povidlím a tvarohem.
Ale maminka mu každé ráno namazala chleba se škvarkovou pomazánkou.
"Vašíčku, ze škvarků budeš mít pořádné svaly," nabádala synka.
On se pokaždé kroutil, frfňal a hudral, že on chleba tuze nerad, že on by raději koblížek nebo buchtičku. Ale copak mohla maminka každé ráno vstávat ještě za tmy a zadělávat těsto na dobroty pro toho malého mlsouna?
Vy to víte, milé děti, viďte? To je přeci jasné. Nemohla!
A tak každý den, každý kdo šel ráno kolem domečku slyšel:
"Vašíčku, budeš mít ve škole hlad. Dojez ten chleba!"
Děti se mu začaly posmívat....
"Vašíčku, Vašk-hůůů, dojezchleba!"
Tak mu časem a věkem přiřknuto bylo a zůstalo jméno - pan Dojezchleba.
Jednou se maminka přeci jenom dala umluvit a usmažila koblížek. Dala ho vychladit za okno.
Tak krásně voněl a Vašek slyšel jak mu říká:
"Vem si mě, sněz si mě, smlsni mě! Jsem velikánská dobrota!"
Čapnul ho....ale ouha. Byl vařící a Vašek ho upustil.
Koblížek spadl z okna, rozkutálel se po cestě a zpíval si"
" Já koblížek, koblížek, na másle smažený, na okně chlazený...Vaškovi jsem utekl. a....."
Jak to bylo dál? Necháme zatím koblížek kutálet se a vrátíme se k Vaškovi.
Když mu koblížek utekl - přece se za ním nebude honit - slezl z pece, dal si do kapsy u kalhot drobky chleba a vydal se trucovat do lesa. Aby nezabloudil z drobečků dělal kuličky a trousil je za sebou.
"Podle těch kuliček určitě najdu cestu zpátky domů," brblal si pod nosem a kopal vztekle do klacků.
Nevšiml si ale, že za ním, krok za krokem, jde parta mravenečků. (Víte, děti, on chleba je pro mravenečky náramná dobrota!)