Römerstadt

MAJKL65

„Když mluví tak slyším švitořit vlaštovky.“

řekla

byla bláznivá a dávno se upila

mluvila o Vietnamkách

které pracovaly u nás v německé tkalcovně

mohl být tak rok 1982 po Kristu

to jsme se učili kouřit Marsky

a kradli měděné kabely, které jsme opalovali a prodávali na měď

to bylo v Sudetech

vysoko nad mořem  

a my se koupávali v ledové vodě řek

a sušili v ledovém větru

který padal z té nekonečně modré oblohy

a chytali jsme ryby do rukou

a ony byly studené jako dlaně těch co gratulovali k občankám

a měly stejně mrtvé oči, jako byly ty domovních důvěrnic a učitelek ruštiny

hvězdy tam byly veliké

jako ty z maršálských epolet

a tráva voněla jak ruská voňavka

a rum tam chutnal lihem

a polibky spálenou naftou

to kolem jezdily gruzavíky se šikmookými soldáty

a koberci

a lustry

a botami

a vysavači

a kakaem

a tepláky

a jízdními koly

než to poslali vlakem do Moskvy

pak za podzimů přicházeli andělé smutku

ukryti za mlhu a jiné neviditelnosti

trhat jablka stínů

a stávat se kamením na chudých sudetských polích

když tráva zrezivěla jako hřeby v těle Ukřižovaného

a my chystali se pomalu na půlnoční

v tom malém kostele pod náměstím

kde se vítalo i vyprovázelo

a pak se šlo k Olinovi

letos zemřel

však pevně věřím, že i tam poslouchá Budgie

protože na muziku je smrt krátká


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.