Nalézám

MAJKL65

Ze šatů svléká tě zlatavý svit

zády jsi ke slunci a boky tvé

vlní se jen si je do dlaní vzít

a pak jen pokleknou jak k modlitbě.

 

Přitisknout ústa svá na klín a pak

tvůj šepot dosáhne do nebe až

ta slova prosbou jsou za listopad

a dlouhé večery kdy stojí čas.

 

Kdy klíče v zámcích jsou a staré hodiny

odbíjí pomalu soumraku hranu

a my jsme ze stínů a čímsi bez viny

a jizvy vzpomenou na starou ránu.

 

Ach podzim dlouhý je jak plamen svíce

a pokoj hluboký jak samo moře

v očích ti nalézám dluhů mých mince

radost je největší smutek a hoře.


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.