Dušičková

Sarrah

 

Barevně je a vítr fouká

 

cosi se dračí ve vzduchu

 

Šustí nám v uších

 

listí

 

louka

 

 

 

 A trochu teskno na duchu

 

 

 

Že zítra bude

 

t e m n ě j i

 

 

 

až propustíme sami sebe

 

do úžlabin svých mlčení

 

A do vyzáblých vrásek země

 

prý odejde z nás kousek léta

 

 

 

Tak z knotů svíček teplo stéká

 

 

 

Možná nás ony

 

z a h ř e j í ….

 

 

 

 

 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.