Kostnice ve dřevníku

Kaj

 

Celý den

spolu řežeme dříví

ruční pilou

 

Za plotem procházejí

lidé v džínách

nám ale plátěné kalhoty

a vytahaná trička

dodávají punc soudržnosti

 

Kolem hlavy nám létají

pruhované pošťačky

doručují milostná psaníčka

vykvetlých hlav 

 

Kocháme se růžovým tělem

kamenného hlohu

který se dlouho nerozpadá

ani shořelý

 

Pile leze mezi zuby

bláto dřeva vrby

šeptá nám

o ušíchkrále Midase

 

Zuby naší svěřenkyně

držíme na vodítku svého mlčení 

pokorně k nim skláníme hlavu

jako pozůstalí

 

Zuby naší svěřenkyně

trpělivě procházejí

bohatými léty

i přečkanými zimami

 

Kovová, chladná zubatá

v našich rukou

se prořezává dubovým dřevem

prokousává nás pokojem 

dubnového dne

 

Večer ještě zatopím

 

Kosti rozřezaných sousedů

spolykají kamna

budu se moci toulat 

bílými nocemi

Tvého těla


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.