Elvíra

Akim

Oči tvé čarovné,

divoce hluboké

hříchem žhnou, sálají,

když do nich hledím,

tělo mé uvnitř tvého,

kůže kůži za svou pojala,

tanec vlka podmanivě

vábeného svou družkou,

bohyní, vlčicí, spasitelkou,

na znamení Luny, které

s obdivem a údivem

pokloní se tímto aktem,

hledajíc smysl života

v kráse třpytu jejího

pravdivě neklamného,

napiji se vláhy tvé,

přímo lokat hodlám ji,

to jen na okamžik

zraky naše odloučí se,

ty usedneš ladně,

přec dravě na obličej můj

a to Světe div se

bez jediné známky studu,

vždyť modlíme se tímto

k bohyni naší potemnělé,

úplňkem svůdně tančící.

 

 

14.6.2017


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.