Do prázdných dlaní

lencza

Před oponou z našlehaných mraků

letí cosi houpavým letem

Ptáci? Listí?

 

Nevím, ale přidávám se k nim

chci doletět na dosah antén

jež chytají signál z věčnosti

až tam, kde tě budu mít ráda

lehce jak poslední srdíčko z lípy

pevně jak sevření husího hejna

lehce i pevně zároveň

 

Ráda tak

že když růžím přemrznou okvětní plátky

a tobě se zachce odejít

položím si tě na dlaň

pohladím

a zafoukám

 

 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.