Asimilace

Nagihan

Podíval se do zrcadla. Tak takhle vypadám mrtvý? Obraz odrazu se pousmál. Je to skoro stejné jako za živa. Pak otočil se směrem k oknu. Chci moc vrátit, ty chvíle kdy jsem chtěl jen a pouze žít. Teď už nemám co ztratit, avšak mohu ještě mnoho vzít. Na parapet okna si sedl havran a souhlasně přikývl. Never more.

 


Napište mi prosím na věnec:

Zde leží starý mládenec,

co ženy asi miloval.

Tesejte mi prosím epitaf:

Buď v pokoji bez obav,

co Bůh ti vymaloval.

Pravte tato smuteční slova:

Byl tu, už nebude znova,

sám sebe neasimiloval.


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.