blues

vindal drámo

 

 

někdy je to dobrý

vykopat si pošetilej karneval z hlavy

vyhnat tanečnice i hudbu

zhasnout světla

sundat sentiment  ze stěny

sundat si šaty

a vymést to všechno do šitu i s televizí

a krepovejma vzpomínkama

 

vykopat se z kocoviny a zůstat tak

vysrat se na lítost bolest

a smrt

nechat prostě ze zdí civět hrůzu jenom tak..

 

přemoci ticho

ocenit ho

a jako šílená olovnice dosáhnout jeho hrobovýho

dna

 

a pak /jestli ti nezešílí střední ucho/

se objeví neznámá hudba

 

vynoří se jako krakatice ze zóny soumraku

jako novej rif kterej není zatíženej ničím

 

hudba jako vytí vlka

jako kakofonie která se přelévá v beethovena

sedícího nad piánem

s koštětem zastrčeným v srdci..

 

dneska jsem sám,  ve starém domě

v takovém tichu v jakém jen možno

 

tady na vsi,  žijeme blíž smrti

a hvězdy jsou jasnější a kopule chrámovější

a tento dům je ozvučná deska 

na kterou se dá brnkat šílenstvím

 

blues

 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.