O velkém štěstí neplavce Mirka a plavce Karla

Jamardi

 

Karel ze vsi Pečkovice
vypil piva trochu více.
Začal Mirka nabádat,
aby si šli zaplavat.

Je ve vodě jako ryba,
je však jeho velká chyba,
že nemyslí na Mirka,
co plave jako sekyrka.

Mladíci jdou ke břehu.
Mirek není ve střehu,
vesele se baví,
o nebezpečí neví.

U vody stojí žena krásná,
oba přepadne myšlenka jasná.
Zeptá se Mirka, zda bude chtít
na posed v lese s ní odejít.

Odešli společně,
smáli se srdečně.
Karel tam zůstal stát,
pak si šel zaplavat.

                   * * *

Ráno na trávě na břehu rybníka,
světlo Mirkovi do očí proniká.
Hledá v paměti zbytky večera,
zjišťuje, že je tam mezera.

Vzpomíná, že toužil po lásce,
že byl na nějaké procházce.
Všechno začalo při pitce.
Shání se po své kreditce.

Zůstal naživu, dá se říct nakonec,
zachráněn byl Mirek-neplavec.
Zpráva v kronice, to jediný je pomník,
zápis provedl Franta Dobrovolník.


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.