Malinký tvoreček

malykuba01

Rekviem za štěnátka z 2. vrhu


Malinký tvoreček mi leží ve dlani.

Schoulený, slabounký, zrychlené dýchání,

poslední postýlkou je pro něj moje ruka,

smrtelným ložem psího kluka,

který svůj život neměl sílu chytnout za pačesy....

 

Už s ostatními nehraje si,

...vždyť ještě ráno baštil snídani ...

 

...psí smrtka se nad ním naklání

a ťuká na hodinky, že už se to stane.

 

Dýchání víc a více přerývané,

jen tichým hláskem kníká o záchranu.

Ne, nechce, nechce tam na druhou stranu

mostu, jenž kdoví proč si říká duhový

a přitom působí tak bolestivé rány.

 

Slábne už i ten dech přerývaný,

tma se rychle blíží.

Ježíš, snad jsem mu v dobré víře i já nějak neublížil?!

 

Určitě tolik věřil, že mu mohu pomoci.

 

A pocit beznadějné bezmoci

bodavý, trýznivý jak kazajka svěrací,

v sevření, stisku nezná míru,

srdce mi trhá a naruby obrací

a nekonečnější je než všechny galaxie

ve vesmíru

 

Zkurvený večer, zasrané ráno.

Ach Bože, jak jsem mu měl hodit

záchranné lano?

 

 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.