Sibyla

netWoor

Pravdu lze nalézti nejenom ve víně.

Dneska jsem zjistil, že žena je věštkyně.

Má dar, co měla kdys věhlasná Sibyla,

radost se z poznání mým tělem rozlila.

 

Telefon klekl mi, kolegův na stole,

půjčit si nebo ne, rozhodni se vole,

jednou si zavolám, však se nic nestane,

jsme přece kámoši, známe se z kopané.

 

Manželky telefon vylovím z paměti,

cinklo to jedenkrát, zvedla to vzápětí.

„Čau lásko,“ řekla mi, sladká jak kofola,

jak říkám, Sibyla. Věděla, kdo volá.


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.