Karafy vína

Nagihan

...Mladý pán z hradu Bolkov, však nechtěl o nějaké zodpovědnosti ani slyšet. Mnohem víc ho bavilo lelkovat s přáteli po Libečských lesích, nebo vysedávat v místní krčmě. Vlastně si mladý pán rozumněl více s chudými lidmi, než s těmi dvorními nabubřelci. Ale hlavně, tam dole ve vsi, v malém domku, žije ona. Jeho důvod těšit se na každý nový den, jeho naděje na štěstí. V těchto chvílích si opravdu přál být obyčejný chudý člověk.


Naplňme vínem karafy,

už není pravdou co vždy bylo,

a ani dnešní den už není.

Tváře náhrobků plní epitafy,

už jen pár statečných tu zbylo,

když vlci tesáky teď cení.

Apokalypsy jezdců parafy,

však nejsou co nás by odsoudilo!

Tedy pijme a buďme stateční,

jak v den posledního rozloučení.


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.