Butrus gali

Košík010

toť méno mé, tvoje ne, vždyť sme stejní asi ne jako ména, vím já svět celý, a máš po legraci


Když už sem nebyl člověkem na konci života dýchla na mě láska,

pěknej pocit být zase živý,

když sem se narodil, to mě někdo porodil,

díky za to přírodo,

když sem vyrost, změřil sem se kolik měřim,

a zjistil sem že váha nelže,

když už sem byl starý, nechtěl sem být mladý,

ale ještě pořád dýchám,

zvuk je v pohodě, byl sem v historii docela oblíbený,

že bych příští život žil v době karla čtvrtého, ten taky je pěkný lidumil,

řikám když je někdo hodný, dám mu přednost v jízdě, a du spát do maštale,

půjčte mi nějaké méno třeba vaše,...


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.