sídliště

agáve

marně obrušuješ ostré hrany, sám
poškrábaný
 
na místy odhalené lebce
i vlasy tě opouští

šedivíš. ve výřezu obrazovky // promítají se na tebe 
perspektivy

po nocích
spřádáš
tajné plány // úniku

a užuž bereš za kliku;
až oněmíš // do úplného zatrnutí:

dunění schodů
// zatiší z umakartu
a do tlumených výkřiků:

tak bezútěšně // organicky // ozvěna z prázdné chodby. nebo z tebe?
stáhneš se zpátky; // do ústranní, do útrob bytu; do výřezu nebe
k bohům vyčpělého piva
do měkkých tkání postele

Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.