Rybář a sebevrah

Andreina

Po neděli měníme kotviště mezi Antarktický led a přijdu o signál a tím přístup na net. Do konce roku se na Písmák již nedostanu, tak bych chtěla poděkovat za přízeň, kterou jste mé tvorbě věnovali.

Přeji, abyste pod vánočním stromečkem našli tu největší krabici plnou štěstí, porozumění a lásky. To vše si odneste i do příštího roku. Ze společenského hlediska sice opět nebude asi žádnou hitparádou, ale o to víc úspěchů a krásných zážitků přeji v tom osobním.

Abych vám trochu promluvila do duše, tak si rozmyslete, jestli je dobrým počinem polykat rybí maso i s kostičkami, a přidělávat práci lékařům na pohotovosti. K tomu mějte u plného vánočního stolu soucit se svým žlučníkem, fakt si žádný zánět nezaslouží. Záchytné protialkoholní pracoviště jsem nikdy nevyhledávala, ale co vím od zkušenějších, prý umí dost zahýbat s obsahem peněženky. Proto mějte na mysli, že než na Nový rok, je lepší ten obnos utratit v umírněném popíjení během celého roku.

Ještě se vrátím k nějakým komentům a své letoší působiště tady uzavřu jednou mini k zamyšlení. Myslím, že doba je pro ni vhodná.


Rybář a sebevrah.

Rybář upřeně sledoval splávek pohupující se na mírně zvlněné hladině. Dnes má šťastný den nadělený mořem v podobě tří ryb v koši. Jednu si nechá na oběd a dvě prodá na trhu. Za utržené peníze nakoupí chléb, zeleninu, kousek sýra. Zbytek uloží do krabičky k úsporám. V duchu počítá, že pokud moře poskytne ještě jeden úlovek, mohly by peníze stačit i na nový slamák.

Z myšlenek rybáře vyrušil muž v drahém obleku funící pod tíhou poklopu kanálu. Usedl opodál, a z kapsy vytáhl provaz, jehož jeden konec uvázal k závaží a druhý kolem krku.

„Co vyvádíte? Vyplašíte mi ryby,“ zamračil se rybář.

„Hleďte si svýho,“ odsekl muž, ale potom vzdychl, „přišel jsem o všechno. O firmu, dům, peníze, jachtu i žena mi utekla, když zjistila, že jsem na mizině. Už nemám pro co žít.“

Vytáhl z kapsy peněženku, mobil ve zlatém pouzdru posázeném diamanty a z kravaty sundal sponu s velkým zeleným kamenem. Vše poskládal na hromádku, kterou doplnil hodinkami značky Rolex. Potom vzal do náruče víko kanálu, naklonil se a přepadl do vody.

Rybář zamyšleně hleděl na místo, kde se zvolna uklidňovaly kruhy na hladině. Po chvíli vstal a přešel k hromádce, kde bral do ruky jednu věc po druhé. Nakonec nahlédl do peněženky napěchované bankovkami. Po dokončení prohlídky vše hodil za mužem do vody a vrátil se k prutu, kde právě zabrala očekávaná čtvrtá ryba.

„To byl blbec,“ nevěřícně zakroutil hlavou, „k čemu dům, jachta nebo účty v bance, když je tu moře, který dá všechno, co člověk k životu potřebuje.“

Sbalil prut a s košem se čtyřmi rybami vyrazil na trh. Dnes má opravdu šťastný den.


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.