Kujavy

Thea v tramvaji

 

HADR A KÝBL

Šla jsem s hadrem a kýblem teplé vody
umýt zvonky
a kliku od dveří.

To bylo to jediné,
co na mne zbylo.
Co mi nechali.

Byla jsem nejmladší
a se smrtí jsem se do té doby
nesetkala.
To až teď.
Na klice
a na zvoncích.

 

 

KAFFEE, ZUCKER (Naši Němci)

Jezdili jednou ročně.
Plný autobus Schnitzelů!
Neohlášení,
nečekaní..
Naprostá panika!

“Kaffee?
Zucker?
Naše Thea se učí německy!”

“Eeee...”

Vždycky jsem se chtěla učit anglicky,
ale můj psycholog byl magor.
(“Dyslektik se musí učit německy.”)

Topila jsem se v dlouhých slovech,
tak jako teď oni,
u nás na pohovce.

Tak jako
Zucker im Kaffee.

 

 

D C G

Za oknem
obrovský zadek v brázdě.
Babička okopává brambory
a potom
jednotí řepu.
Záclona se ani nehne.
Nedýchám.
Nejsem doma!
Vlastně mi ujel autobus
a ještě minimálně hodinu
budu čekat ve Fulneku,
než pojede další.
Pak půjdu samozřejmě babičce pomoct!
Ale teď tiše na kytaru:
D C G
D C G

 

 

PECKY

Sedíme na třešni
a pliveme pecky.

Mamka mi říkala,
že oni dělávali závody
v pojídání chrobalivých...

Tak to ani omylem!
Nová Kujavská generace
zásadně zdravé
a bez masa!
Ostatně včera jsem opět vyzkoušela
být vegetariánem,
ale babiččin řízek mi to překazil.

Sedíme na třešni
a pliveme pecky
až za okraj
naší generace.

 

 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.