Deliverance

Lady de Winter

 

Deníkový záznam hráče

co musel opustit svět

obejmout hrdinu a vypnout naposled.

 

Dohrát bolí, hlavně když do soukolí příběhu hodil tvůrce virtuální vidle

hněv a překocené židle, skočili jsme s postavou ze skály a příběh umřel vzadu jak Šemík z Vyšehradu.

Správné přirovnání by ale bez váhání směřovalo spíš k Sázavě než na Vltavu

kde v špatném stavu, na koňské trase, slovanská liturgie rozpadla se

– a po ní celý klášter, dneska v zapomnění, vprostřed města (slušná hospoda tam není).

Vím to skrz nutkavé cesty podél dávné řeky,

všechny ty treky, jen chybí virtuální koně.

Je ale po sezóně a autor schoval příběh za dveře.

 

Jindřich nechal srdce v klášteře

 nikdo to neplánoval, já, on, ani oni.

 

A pořád mě to straší. Takhle si nádobí myji

a najednou si zpívám herní liturgii

Věřím v jednoho boha, stvořitele

všeho viditelného

i neviditelného

 

A myslím na to, že ten příběh je celá moje konverze (a apostaze?)

možná se to skrz hru vlastně zformuluje snáze

 

I já bořila regule a četla, co jsem neměla

pod cizím jménem, v cizím rouchu se krčila v rohu kostela

napůl nevítaná, jako na zapřenou (přitom jsem našla bránu přece otevřenou)

s tajnou misí (ale žádné vraždy)

nešťastná (kde má být ale šťasten každý)

 

všem viditelná

i neviditelná


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.