Chodím ke zpovědi
do kostela s rozmláceným oltářem
Vitráže pláčou
a v sakristiích přespává noc
Svého kněze nikdy nevidím
stačí mi vykřičet do torza svatých
že denně hledám v zrcadle stín
Do třísek dávno ztichlých lavic
plivu své modlitby
za nicotu
Možná je to rouhání
Ale kde jinde už má člověk
svléct svou fasádu až na strach
a přitom zůstat oblečený?
Pozoruji kaluže svěcené vody
a bojím se, že za zdmi prší krev
Již od rána bývá nebe zatažené
Nepochopením
Samotné probuzení
je ukřižováním svého druhu
Blíží se svátky
Výlohy se zapomněly nalíčit
s kruhy pod očima
vychlastaným hlasem nám zvěstují další
opatření
Kapři budou testováni i po smrti
Vylámané zuby místních varhan zaskřípou
v bezvětří lhostejna
Neonům vypadaly vlasy
a mě děsí, jak snadno jsme andělům
z křídel vymodelovali hrby
Koledy se změnily na bojový pokřik
Namísto dárků
nadělujeme vztek
zabalený do mastných novin
které nám retušují poslední relikty svědomí
Na holé větve zbytečnosti
věším pochybnosti
vyprané na čtyřicet
a rozvěšené na sušáku ve sklepě
svého ega
Po nohama rozsypaná omítka
do tvaru kříže
žaluje na ztrátu směru
Zmuchlaný špinavý kancionál
zpívá něco o vzájemnosti
ale z každé praskliny v klenbě je znát
závan separace
Možná se mě zeptáte na ten kostel
kam chodíme my nevěřící
objevovat Boha
Je pohřben hluboko ve mně
spláchnut laciným vínem
s pachutí dezorientace
Je to les mého mládí
z jehož chrámů zbyly pařezy
Vracím se tam
denně ve svých nočních můrách
ke zpovědi