Nebe z plastikových hvězd

Cookie Moon

 

Nebe z plastikových hvězd

 

Měl jen malej podkorovní pokoj s nízkým stropem. Často nemohl spát. Ležel na zádech a koukal na nebe plný plastikových hvězd. Věděl, že po chvíli se začnou ztrácet, ale v čerstvý tmě zatím ještě svítily jasně. Celá obloha byla složená z několika různých sad, takže některý svítily víc než jiný a to vytvářelo dojem nekonečnýho prostoru, do kterýho někdy zíral i dlouho potom, co zmizela i poslední. A pak, jakoby jen mrknul, bylo ráno a na tom stejným místě obyčejnej strop plnej prasklin a fleků z izolepy po spadlých hvězdách. Všechno bylo zase placatý a prázdný.

 

Často si na to vzpomněl, když teď chodil po rozbitejch chodnících spící Suburbie. Většinou došel až k točně na kopci, kde začíná les. Všude pod ním zářila žlutá koule města - mihotavý světla, umělý hvězdy lamp, osvětlený prázdný parkoviště před supermarkety, reklamní stěny, továrna soptící žlutej dým, barevný okna věžáků i nekonečný sítě uliček satelitů táhnoucí se jako třpytivá pavoučí síť až za horizont. Všechny ty dílky velký skládačky jménem Suburbie. A vysoko nad tím vším pomalu začínaly blednout hvězdy. Puklinou v obzoru začalo prosakovat známý fialový světlo, ve kterým se hvězdy nakonec úplně rozpustí jako šumivý tablety.

 

A tady, na úplným konci noci, už může jít jenom domů. Pomalu se vrací odlehlou cestou za posledními řadovkami dolů do údolí. V jedinou chvíli zhasnou všechny lampy a za cihlovými domky a živými ploty se ozývá bouchání dvěří a startování aut. Fialová barva nenápadně přešla do oranžový a ulice zaplavuje monotónní šum dne. V čím dál tím bělejším světle je všechno zase vidět. Všechny nedokonalosti, praskliny na stěnách i v asfaltu, špatně ostříhanej živej plot, suchý větve křivých stromů...ani se nemusí koukat, aby věděl, že i ty slova ve skicáku jsou zase úplně pitomý a ani sám už nedokáže přijít na to, co jima vlastně chtěl říct. Všechno bylo zase placatý, prázdný a obyčejný.




 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.