ZEMĚ

Lenochod

Až tě všichni pustí k vodě,

volat budeš o pomoc, až

mistři praví : "Hledej v sobě!",

ty tam najdeš "temnou noc", až

sny a svět, co budoval jsi,

vichřice ti rozmetá, až

víru v Boha, víru v dobro

vezme voda stoletá,

až i svatí někam zmizí,

naděj v srdci zanikne,

z přátel budou lidé cizí,

až i smrt tě odmítne...

............................................

...potom pociť pod nohama

jediné, co ještě máš...

Na tu sílu, co tě drží,

málokdy si vzpomínáš.

 

Od zrození celý život

každý tvůj krok podpírá,

všemu a všem bez rozdílu

svoji náruč otvírá.

Nepustí tvé tělo bloudit

po studeném kosmu,

každou noc se postará a

duše smí vplout do snu.

Gravitace - bez podmínek

síla lásky Země

neustále dotýká se

mocně přesto jemně.

Neudusí, nerozdrtí,

svaly tělu školí,

kdo s ní ale nepočítá,

toho pády bolí.

 

Nekonečnem vesmírů a

bezbřehostí času

nosívá nás na svých zádech

jak lenochod řasu.

Obíhá si pomalu a

otáčí se rychle,

spravedlivá pro všechny je

koule víc než krychle.

Chvíli v teple, chvíli v chladu

- všeho přesně akorát,

životu zde dává domov.

...Nemůžeš ji nemít rád...


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.