3

FAV

Pátek osmého dubna, den jako stvořený pro tvoření, Den Romů. Uvařila jsem si kávu a zlato, jdu na to. Tákže prolog: Dne 20.11.2001 jsem si zde na Písmáku pod přezdívkou maskot zkusila styl, kterým zkusím dneska pokračovat. Jde o záznam fiktivního manželského rozhovoru. První dílko mělo název 1 a na Písmáku dostalo číslo 36957, druhé mělo název 2 a dostalo přidělené číslo 37000. Jaká originalita, že dnešní dílko má název 3 a jaké číslo mu bude serverem přiděleno, to se uvidí. Tak se vidí: 530698.



Ty na mě málo myslíš!

No to byla rychlost. Takže dneska si budeš stěžovat Ty?

No jasně. A budu Ti vyčítat a trápit Tě, protože Ty mě taky trápíš. Už na mě skoro vůbec nemyslíš!

Ach jo. Jsi? Jsi. Tak vidíš, že na Tebe myslím. A skoro pořád, akorát Ti to neříkám nahlas. Měla bych?

Dřív jsem to aspoň cítil, teď nic.

Asi se málo soustředíš. A nebo myslíš na buhvíjaký ženský, cos kde potkal. Chraň Tě pánbu mi zas s nějakou srovnávat!

Srovnával jsem Tě někdy?

Jo. Prej chci holku krev a mlíko. Tak si ji najdi, ty chytrej a mně dej svátek.

Já Tě mám rád.

Já Tě mám taky ráda. A jestli to potřebuješ i slyšet, tak Ti to budu říkat. Než mě zas uslyšíš i beze slov. Jak je vůbec možné, žes ztratil signál?

Hmmm.

Jo, jasný, prosím Tě, vždyť já vím. Potřeboval ses proběhnout a zaběhl ses daleko. Tak se zkus naladit. Vzpomínáš, jak jsem se zaběhávala já? A Tys mne laskal a konejšil, dokud se mi zas na tváři neobjevil úsměv a nebyl obnoven plný příjem signálu? Za to Tě miluju. Žes mne nenechal se nikdy ztratit.

No v těch bažinách jsem se bál, že už je toho příliš.

Já vím. Cítila jsem to.

Brepto.

No dobře. Tak napřed necítila a potápěla jsem se. Ovšem když se nade mnou zavřela hladina nebo zhaslo světlo v simulátoru nebo co to sakra bylo, jakpak jsem rychle šmátla po Tvé ruce, abys mi vytáhl.

To jo. Jenže jak jsi byla celá mokrá, tak ses mi znova vysmekla.

No aspoň jsem si ověřila, že chci vážně k Tobě zpátky.

A chceš pořád?

Samozřejmě. To mi nevěříš už ani tohle?

Věřím. Věřím, protože už jsi tam nikdy ze své vůle nevlezla. A když to vypadalo, že Tě tam dostrká okolí, vyhledala jsi pomoc. To mě příjemně překvapilo.

Bylo to těžké. Jsem vychovaná, že musím všechno zvládnout sama. Respektive když jako předškoláček zjistíš, že jsi na život úplně sám, snadno tu filozofii 'pomož si nebo zemři' přijmeš za vlastní. A když se pak dozvíš, že dva ze tří, které Ti slíbili, jsou mrtví, a pak zemře i ten třetí, jen to zabetonuješ.

Připadala sis sama mezi cizinci?

Jak připadala. Krom Tebe to tak je pořád. A spíš se to zesiluje. Proto bych si nikdy nedovolila na Tebe nemyslet. Jsi mé stéblo, můj vor, má superjachta, kterou mi nikdo zabavit nemůže. Sleduješ, jak svět blázní?

No toho si dost dobře nejde nevšimnout.

Nenávist a nevraživost. Války. A víš, co nechápu?

Ne. Copak?

Proč tolik zaujala ta poslední. Všechny předchozí v posledních třiceti letech proběhly víceméně bez všeobecného zájmu. Jugoslávie, Afghanistan, Irák, Sýrie a já nevím jaké další v Africe a jinde, a lidi si začali uvědomovat vraždění až nyní na Ukrajině. Proč si to neuvědomovali dřív? Vezmi si Sýrii. Proč nikdo neuvrhl sankce na Spojené státy, že napadly Sýrii a dodnes mají zabraná některá její ropná pole? Prostě mi to připadá neuvěřitelně pokrytecké. USA si mohou dělat co se jim zamane, a když se stejně přiblble začne chovat Rusko, všichni se jdou zbláznit. To neuvěřitelné pokrytectví bere dech.

Quod licet Iovi, non licet bovi?

Úžasné. A co Liberté, egalité, fraternité?

Hmmm, takže zákon džungle pro každého?

Jasně že ne, i když k tomu lidstvo kráčí mílovými kroky a dělá, že to nevidí.

Co navrhuješ?

Držet signál nonstop.

To já dělám.

Jistě, a proto sis stěžoval, že na Tebe dost nemyslím. Jo, to baštím plnejma hrstma.

Dobře, už si stěžovat nebudu.

Jen si stěžuj, ale jen když je to oprávněné.

Já jsem měl dojem, že to je oprávněné.

Já vím, lásko. A jsem ráda, že sis postěžoval, protože když mluvíme, víme, že o sebe máme zájem. Jsi?

Jsem. Jsi?

Jsem.

Pustíme si ji?

Jdu na to.

Hana Zagorová a Štefan Margita - Svítíš mi v tmách https://www.youtube.com/watch?v=Ck4vfOiJ7J4


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.