po dědovi
letitou srdcovkou otvírám zahradu
nejblíže zemi
bramborou otáčím klíčkem k nebi
zahrnu do hladka pro život budoucí
až skryje kotníky
zahrnu směr klíční kost
kos
záhon je živý jeho tancem
třikrát se ohlédnu
ještě tam je
kuchyň je mýtina
za oknem les
sýkorka rehek straka kos…
postupně na jedné jedli
když jsme jedli
slyšené zpěvohry tvořily oblohu
viděné přelo se o hlavní chod
babi
pes loví téma sotva pár vteřin
pes nosí téma ve tvaru balónku
po celou dobu co tu jsi
skleník
léta zapomínám
na nízkou zárubeň ve výšce čela
bývám v něm očima o krok dřív
až bolest vždy připomene
kdy třeba klonit hlavu