Laokoón

Lady de Winter

 

Prý se svých rodičů o život neprosil

 

Danajský dar, gigantický muž ze smolného dříví

Vtáhli ho za provazy doprostřed náměstí v Tróji

tehdy se ještě nedokázal hýbat, jen náhodně máchal rukama

Objímali ho horkýma rukama a měnili mu pleny

Do břicha mu proudila teplá živá šťáva

 

V tomtéž břiše je dnes vojsko, zatím ještě čeká

Ale troubení do útoku už neomylně zaznělo

Trojský věštec na skaliskách sklání hlavu k rameni

Otvírá ústa do němého „byla to strašidelná chyba“

Nikdy nepromluví

 

Z moře se zvednou hadi antické tragédie

Nic nelze udělat dobře, za vše následuje spravedlivý trest

Ať se stane cokoli, nelze vzdorovat osudu

Nelze zhřešit proti svaté lásce a povinnosti

 

Trojský kůň se mlčky dívá na Laokoóna, jeho syny,

Lidskou oběť přinesenou za to, co nesmí blesknout nikdy hlavou

Nemyslet, jen se pošetile usmívat, hledět jinam

Počkat, až tma skryje ty hněvivé dřevěné oči.

 

Zbývá jen prchnout z Tróje zadními vraty

Než se vznítí střechy, než se vyřine první krev

Řekové se oboří na Trójany a Trójani zavřou víčka

aby neviděli hrot danajského meče ve svém srdci

 

Oni mohou vše, ty jsi paralyzován.

Nezvedneš zbraň proti nepříteli své krve, Trójane.

Tenhle příběh vždycky končil tvou smrtí.


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.