Balada o vlaku

Janina6

 

V jedoucím vlaku seděly dva stíny,
bezcílný vedly rozhovor a líný,
špinavým oknem pohlížely ven,
kde krajiny se míhaly jak sen.

Něco tam bylo, už je v nedohlednu.
Vystoupit možná? Ale než se zvednu...
Těžký je zadek, hlava ještě těžší,
život jde dál a blázen, kdo to řeší.

V jedoucím vlaku stíny beze jména
říkaly slova dávno vyslovená,
pak zachvěly se jako plamen svíce
a vlak se s nimi vřítil do stanice.

 

 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.